Ve druhém díle cyklu návštěv v ateliérech autorů visegrádského okruhu, který připravujeme s revue Protimluv, zůstaneme doma – na Moravě v Uherském Hradišti, v Mařaticích…
Dnes se potkáme s autorem, který je rozkročen mezi několika výtvarnými profesemi na linii volné umění a design.
Letošní pětapadesátník Vladimír Kovařík, absolvent Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze, je typem tvůrce, který jde ve volné tvorbě cestou technického perfekcionismu, tvarové redukce a odkazování přímo ke smyslu výpovědi. Designérské školení je zde více než zřejmé. Z dřívějších výstav, a především nejrůznějších sympozií, velmi často realizovaných i v Německu, jsou známy jeho objekty dokumentující právě onu profesní rozkročenost. Jednak to jsou různé variace na interiérový i exteriérový mobiliář, na straně druhé abstraktizované objekty, jejichž smysl je potřeba hledat v symbolice základních geometrických tvarů a jejich odvozenin a tvarových verzí. S česko-německým sympoziem v Kulturním centru Řehlovice v severozápadních Čechách je např. spojena obří dřevěná postel Ius primae noctis, otevřená soukromá minimalistická kaple konTempl, dále můžeme registrovat v jeho tvorbě různé site specific realizace kyvadel, slunečních hodin, intervence do prostoru parků, ulic, průmyslových objektů ad. Pro Kovaříka je vždy důležitý konkrétní prostor, ve kterém tvoří nebo pro který tvoří. Dotváří pak jeho funkční a zároveň estetický potenciál, ukazuje na jeho skryté významové možnosti, dosud nevyužité a vždy nečekané, překvapující – předimenzované nebo poddimenzované, čímž vzniká aktualizační efekt.
Charakterizují jej minimalistické výrazové prostředky vysoké technické a technologické úrovně, které umožňují, aby sdělované bylo vždy v prvním plánu. Posedlost tvarovou redukcí a materiálovým instrumentalismem nachází inspirace jak hluboko v antice, tak také v evropském monumentálním výtvarném umění 60. let. Poučenost na možnostech a podmínkách prostorového a průmyslového designu vede k tvarové sevřenosti a leckdy i ke konkrétní „funkčnosti“ výtvarných objektů. Jejich přímá, jednoduchá, nikoliv prostá významovost jde vstříc elementárním lidským hodnotám, až tam, kde se aristotelsky stýkají s hodnotami uměleckými, s estetickou funkcí.
Příležitostně zavítá Kovařík také do malířského prostoru, před několika lety připravil pro jednu malou bavorskou galerii komorní, tvarově i materiálově sevřenou kolekci obrazů, která vykazuje také vyšší míru barevnosti než velkorozměrné objekty. Jde o cykly i samostatná díla – obrazy na dřevě a na plátně s materiálovými intervencemi geometrických prvků, lišt, úchytů apod. Převažující monochromní provedení (modrá, zlatá, stříbrná) s dílčími barevnými zásahy do plochy obrazů působí jako sugestivní koncentrát soustředěnosti na výsledek.
Kovařík se nejčastěji a nejintenzivněji, až obsesivně vrhá na kruhové variace – jak v dvojrozměrném, tak trojrozměrném provedení. Magická síla kruhu je tak velká, že ji cítíme i tam, kde kruh není na první pohled evidentní, třeba v kubických objektech, tušený kruh opisuje čtverec anebo ten je do něj vepsán. Jeho přítomnost per absentiam je v kontextu Kovařikovy tvorby intenzivní, z kruhu nelze jen tak snadno vykročit…
Vedle volné tvorby je potřeba zmínit i tvorbu užitou, design. Obzvláště v období pandemickém sehrál design obecně klíčovou roli při vyvíjení ochranných pomůcek metodou rapid prototyping. A tak v ateliéru, který můžete vidět na jedné z fotografií, vznikly návrhy na dvě velmi užitečné pomůcky v době, kdy hygiena byla a vlastně stále je příkazem dne. Jmenují se prostě NAMADLO a NAKLIKU.
Myšlenka využít speciální nástavec při otevírání dveří je nesena faktem, že dotek s infikovaným podkladem je druhým nejčastějším zdrojem nákazy koronavirem způsobujícím nemoc COVID-19. Druhým impulsem k vývoji NAMADLO a NAKLIKU je při aktuálně omezených výrobních kapacitách možnost využití i domácího 3D tisku. Tisková data jako jsou k dispozici každému, kdo k tomuto modernímu „výrobnímu“ prostředku má přístup. Ještě před několika lety by takový postup nebyl možný, dnes je jejich rozšíření takřka masové. Adaptéry NAMADLO a NAKLIKU umožňují otevřít dveře jednoduše ohbím loktem nebo zápěstí, kdy je látkou oděvu chráněna lidská pokožka.
Kovaříkova univerzalita se ukazuje také v jeho organizačních a pořadatelských aktivitách, stojí za dlouholetým úspěšným výtvarným sympoziem Panta Rhei, inicioval studentské designérské aktivity s environmentálním potenciálem (např. papírový nábytek Made in paper.)
