Zuzana Sekerová ve školním roce 2020–2021 završuje své studium na oboru Užitá malba Střední umělecké školy v Ostravě. Stojí tedy sice na úplném počátku své umělecké dráhy, zkouší si jednotlivé malířské techniky, učí se a zkvalitňuje práci s kresebnou linkou i barevnou skvrnou. Podle toho, jak jsou její kresby, skici i malby pojaty, i podle názoru jejích učitelů (a výborných malířů Josefa Mladějovského, Aleše Hudečka, Kataríny Hudečkové) už teď máme co dočinění s autorkou, která si je vědoma toho, co je pro uplatnění jejího jistě nemalého malířského talentu nejdůležitější. Je to práce, maximální nasazení, odevzdání se tomu, co v umění dělá a jak to dělá.
K tomu se druží i schopnost poučit se z chyb, brát v potaz rady a doporučení starších a zkušenějších, a přitom mít i zdravé sebevědomí, díky kterému se nebude jen trpce podvolovat svým (učitelským) vzorům. I proto se můžeme dívat na její portréty a autoportréty i na jiná témata a vnímat v nich, jak dobře jsou malířsky pojata, jak je v nich patrná citlivá práce s barevnou hmotou. Evidentní je i její záliba ve využívání omezené barevné škály, jejíž modulací však dokáže navodit dojem prostorových vztahů i látkových charakteristik zobrazovaných věcí. Nejsme svědky nejistého éterického těkání od jednoho způsobu malby k druhému. Její malby naopak působí hutně, a přitom promalovaně a sebejistě. Celé její malování a malířské uvažování proto stojí na pevných základech. Díky těmto předpokladům, které takto dobře poskládány stojí už na počátku její umělecké dráhy, se dá předpokládat, že Zuzana bude dále umělecky růst a že její budoucí práce (a je lhostejné, zda to budou malby nebo přejde k jinému médiu) budou určitě zajímavé a budou k sobě poutat pozornost diváků i kritiků.
