Atmosféra sympozia ve zvukové stopě s vizualizací běloruské digitální designérky Aliaksandry Laurovové, která převedla zvukový záznam do vizuální podoby.
Průvodní text M. Zelinského
Dosavadní vztah zvuku a obrazu byl v dějinách audiovizuální kultury budován v naprosté většině komplementárně, tedy ve smyslu vzájemné provázanosti, jedno doprovází, ilustruje, doplňuje druhé a spolu vytváří celek audiovizuálního díla. Nové podněty vnesla do prostoru vztahu zvuku a obrazu moderní elektronická hudba, kdy tóny nástrojů generují prostřednictvím počítačů vizuální, především abstraktní, geometrické nebo organicky inspirované tvary a barvy a posluchač (který je zároveň divákem) dostává komplexní vjem. Zcela novým přístupem je pak uchopit nikoliv zvuk samotný, ale jeho digitální, datový záznam a ten použít jako materiál k vizuální tvorbě.
Jako kurátor a účastník výtvarného sympozia Art Colony v maďarském Ceredu jsem byl uměleckým ředitelem, maďarsko-rakouským výtvarníkem Csabou Fürjesi a jeho ženou Eszter, požádán, abych jako pozvánku pro další ročník a zároveň tematickou výzvu připravil zvukový deník, který zachytí v audio stopě atmosféru sympozia i charakteristické zvuky této jihomaďarské vesnice na samé hranici se Slovenskem.
Nechal jsem se inspirovat slavným sedmdesátiminutovým audiofilmem litevsko-amerického filmového režiséra a básníka Jonase Mekase, zvukovým deníkem s názvem Petrarcovi, který procházel kopci v Provence (2003). Mekas zde chronologicky spojuje desítky zvukových záznamů od pohřbu Andyho Warholla (sám také patřil k avantgardní generaci slavného newyorského hotelu Chelsea) až po nářek lidí zachycený po pádu „dvojčat“ 11. září 2001. V míře nepoměrně skromnější jsem zaznamenal audio rozměr ceredského setkání v r. 2020, omezeného, stejně jako mnoho jiných aktivit, situací pandemie. Nechtěl jsem ovšem Mekasův princip jen prostě okopírovat a pozval jsem ke spolupráci digitální designérku, která se zabývá vizualizacemi dat, a požádal ji, aby data zvukového záznamu převedla do vizuální podoby. Ve výběru barev, programovacích algoritmů a výsledných obrazů měla Aliaksandra Laurova svobodnou volbu, jediným mým požadavkem byla plynulost celého díla. Na výsledné podobě zvukové stopy se podílel mladý mistr zvuku z Českého rozhlasu v Ostravě Vojtěch Dluhý. Celé dílo dostalo název To Csaba and Eszter Who Walked Over the Hills of Cered (Audio diary: Hommage à Jonas Mekas).
