Od doby, kdy se na počátku 20. století stal z uměleckého řemesla moderní design, se na jeho základních principech vytyčených už učiteli a žáky německého Bauhausu příliš nezměnilo. Prostor, v němž se designéři i dnes pohybují, je vykolíkován poměrně jednoznačně – na jedné straně zde dominuje souzvuk formy a funkce, na straně druhé využití nových materiálů a technologických postupů a spolu s tím i schopnost masové produkce navržených výrobků.
Dnes by k výše řečenému snad mohl přibýt ještě důraz na tzv. udržitelný design, akcentující principy ekologického a šetrného přístupu k užitým materiálům, důraz na užití recyklátů nebo i snaha zanechat co nejmenší uhlíkovou stopu. Začínající designéři tedy vědí, do jakého prostoru vstupují, a určitě tuší, že nacházet nové a neotřelé přístupy, v nichž by nedocházelo k citacím a nápodobám, je stále těžší. O to více mě vždy potěší, když se mezi žáky SUŠ Ostrava objeví člověk, který si s principy současného designu dokáže lehce pohrávat, nepotřebuje přitom zdůrazňovat své ego a místo toho se zaměřuje na střídmost a čistotu tvaru a provedení. Domnívám se, že právě Ondřej Kubik je takovým mladým designérem, který už teď dokáže ve svých návrzích rezonovat s tím, co budeme nazývat současným designem za několik málo následujících let.
