Krátký filmový dokument z cyklu „Sami proti zlu“ věnovaný významným osobnostem Moravskoslezského kraje, jejichž životy byly zasaženy velkými dějinami. Tento díl je věnovaný tragickému příběhu Jana Zajíce (1950–1969). Svou koncepcí a krátkou stopáží je určen pro přímé využití ve vyučovací hodině na základní či střední škole. Příběh pochodně č. 2, následovníka Jana Palacha, emotivně rozkrývají jeho sourozenci Marta a Jaroslav, kteří s časovým odstupem nahlíží na čin svého bratra, přibližují dobu lámání charakterů lidí. Vzpomínají také jak Janův čin ovlivnil jejich budoucnost v normalizačním Československu.
Diváci se zhlédnutím filmu seznámí nejen s tragickým – a zároveň hrdinským – činem rodáka ze severomoravského Vítkova, ale také s dobou umírání „pražského jara“ a nastupující normalizace. Nedílnou součástí dokumentu je sada pracovních listů a soubor dobových pramenů. Náměty pro práci v hodině jsou řazeny podle stupně obtížnosti. Cílem metodických materiálů pro práci žáků není v tomto případě zkoumání historických faktů, ale hledání odpovědí na otázky příčin rozhodnutí Jana Zajíce obětovat svůj život, důsledků a odkazu jeho činu. Náměty můžete využít jako celek nebo je kombinovat.
Jan Zajíc odjel po smrti Jana Palacha do Prahy. Připojil se k hladovce studentů pod rampou Národního muzea na Václavském náměstí. Pobyt v hlavním městě a účast na Palachově pohřbu osmnáctiletého studenta silně zasáhly. Několik dní před svou smrtí napsal tyto verše: Slyším vaši zbabělost/ Křičí v polích/ řve ve městech/ skuhrá na rozcestích/ jektá strachem ze smrti/ a necítí, že smrt upozorňuje a vábí/ Bije z věží kostelů/ umíráček národu a zemi/ Ve jménu života/ vašeho/ hořím/ Jan. Palachovy výzvy nebyly vyslyšeny, společnost se smiřovala s pomalou ztrátou svobody, upadala do letargie. Měsíc po pohřbu pochodně č. 1 a v den výročí nástupu komunistů k moci se polil hořlavinou a zapálil. Zemřel v průchodu jednoho z domů na Václavském náměstí, aniž by se mu podařilo vyběhnout před dům.
