Třetí díl cyklu návštěv v ateliérech autorů visegrádského okruhu, který jsme připravili ve spolupráci s revue Protimluv, nás zavede až na samý konec bývalého Československa směrem východním – do Borši, obce na samé hranici s Maďarskem a jen na skok od Ukrajiny.
Absolvoval v roce 2003 v sochařském ateliéru doc. Juraje Sapary na Fakultě výtvarných umění Akademie umění v Banské Bystrici. V roce 2010 získal doktorát, od roku 2004 působí jako asistent na katedře sochařství zmíněné instituce.
Jeho tématem není je socha jako taková, ale velmi často instalace, objekty, intervence do ready made, intermedia a performance. Vizualita bývá doplněna zvukem, pohyblivým obrazem, přítomnými zásahy živlů jako jsou voda nebo oheň. Prostorem pro tvorbu, kromě ateliéru, jsou nejčastěji sympozia, kde využívá možnosti v čase pracovat se zvoleným materiálem často i větších rozměrů a, a to je důležité, v sousedství podobně smýšlejících tvůrců. Do jeho tvorby vstupuje v poslední době ironická nota, kterou Suchoža komentuje aktuální politická témata, ale nikoliv jen up to date, ale s výrazným časovým i emocionálním přesahem, do budoucnosti i historie.
Tak například jeden z nedávných ročníků mezinárodního sympozia v maďarském Ceredu měl sjednocující téma Oddělené prostory / Separated spaces a podíleli se na něm tvůrci z pořádajícího Maďarska, dále z Finska, Rumunska, Slovenska a České republiky. Téma je dostatečně metaforické, ale i konkrétní, aby se mohlo stát prostorem pro vyjádření soukromých, intimních i společenských stavů, akcí či situací. Samozřejmě by mohlo svádět k bezprostřední reflexi tehdy vyhrocené situace uprchlické krize. Suchoža tak učinil s ironickým, až sarkastickým odstupem, mohlo by se zdát až blasfemickým, když představil svou multiplikovanou sochu tradiční evropské stojící madony se sepjatýma rukama, leč s nikábem na hlavě.
To je jedna z linií jeho aktuální tvorby, kterou dále rozvíjí, když na reálné, materiální úrovni kombinuje a spojuje předměty typické pro různá světová náboženství. Tak strom život, hebrejsky acej chajim, jsou dřevěné válce s ozdobnými držadly, na který je navinuta Tóra, tedy pět Knih Mojžíšových Starého zákona. Suchoža na ně navine muslimský modlitební koberec… Tradiční křesťanské klekátko s poduškou pod lokty určené k soukromé intimní modlitbě opolstruje černým sametem se zlatým arabským názvem Alláhu Akbar. Přechodem k druhé, paramilitární či pseudomilitární tematické linii je soška madony v nikábu, stojící na zeměkouli, jakoby v parodickém a kontroverzním inverzním obrácení sekulární ikony, trofeje pro mistry světa v kopané, která od roku 1971 nahradila ukradenou Zlatou Niké. A vlastně nestojí, ale je horizontálně uložena do vojenské dřevěné bedny v zelené barvě, určené spíše pro minometné střely. To militární téma variuje i na jiných sympoziích, nejčastěji zlínském Panta Rhei (vojenská válečná nosítka, jejichž madla jsou osazena velkými růžovými trny, jak zde neslyšet ozvěnu Josepha Beyuse…). Na principu kontrastu a nečekaných, provokativních, až – jak již řečeno – rouhavých konfrontací staví vedle sebe a k sobě světy zcela nesourodé – protitanková mina zdobená lidovým ornamentem. Dárková sada s ruční útočnou zbraní, ocelovým boxerem nebo podivná zbraň tvořená žulovou kostkou na dřevěném madle. Jsme svědky konfrontace dvou světů, které jsou ale nesourodé jen zdánlivě, ony totiž tady vedle nás, v nás, s námi denně jsou, spolupodílí se na celku našeho světa, znejišťují nám jej, činí jej nesamozřejmým, a tedy, paradoxně, jedině možným, reálným, skutečným.
V historickém i současném rozměru Suchoža využívá manipulace s hotovými předměty, aby tak opět ironicky glosoval některé lidské činnosti a jejich okolnosti. Na sympoziu Art Colony s tematickou výzvou Pozdrav z Ceredu v realistickém formátu, ale s mystifikační distancí upravil staré pohlednice, a to v provokativně historických i popkulturních kontextech („Suchožův“ odesílatel vybral pohlednice z Ceredu s motivy vůdce Třetí říše, s Picassem, ale také s létajícími stroji ze série Hvězdných válek a jiných vizuálních popkulturních fenoménů). Volnější přístup zvolil v řádu upravovaných ready made, přiklonil se k venkovské tematice, ale opět ji zvrátil v jakýsi až zrcadlový protiklad, když vědro na vodu tahané ze studny vztyčil na zpevněném řetězu nad vodní hladinou, nikoliv aby je ponořil do hloubky.
Zdaleka jsme nemohli představit celou šíři Suchožových výtvarných zájmů, stranou zůstaly sugestivní performance s kapucovými černými hábity bez přítomnosti těl v nich nebo audiovizuální vrstvená pocta vlastní matce se záběry běžných činnosti promítaných na plátnech visících lineárně nad sebou. Vítejte tedy ve východoslovenské Borši, v ateliérovém „kumbále“ Jozefa Suchoži.
